Základní kameny výuky prváka

ČÍST – PSÁT – POČÍTAT
je nejstarší metoda, jak se začínali lidé vzdělávat. Tak v minulosti vzdělávali své děti bohatí lidé, kteří si mohli zaplatit domácího učitele. Domácí učitel si nečetl a nestudoval žádné metodické návody, děti neměly testy, každý sešit byl samozřejmě pracovní. Děti se naučily vše ve velmi zkráceném čase oproti dnešním dětem, které musí být ve škole 5-6 hod. denně, pak pokračování zase v kolektivu na obědě, v družina, v kroužky, domácí úlohy. Katastrofa pro ně završuje ještě doučování, které jim obstarávají rodiče. V tomto zápřahu už není místo pro duševní vývoj dítěte.

Jak se učili čtení negramotní lidé?
Měli doma aspoň modlitební knížku, ta byla jejich prvním Slabikářem, a začali doslova slabikovat. Od toho je také slovo slabikář. Někoho, kdo uměl číst, se zeptali, co které písmenko znamená a jak se čte dohromady se samohláskou. Po skládání slabik se naučili brzy číst a pak stačil už jen jejich zájem o knihy. To byl dobrý start ke čtení í a učení. Byli rádi, pokud kromě modlitební měli dostupnou jinou knihu, tak se velmi rychle odstraňovala negramotnost.
Vyhlídka, že si budou moci přečíst knihu, byla pro ně cenná proto, že se něco dozví a naučí.
Moje metoda čtení spočívá na stejném principu. Je to Slabikář, který mluví, smysluplné využití počítače, který nahradí i tehdejšího rádce, k tomu je ve Slabikáři skřítek Pišlístek. Děti se maximálně aktivně zapojí do výuky a za 2 měsíce se naučí číst v knihách věci, které je baví a zajímají. Odpadnou ty nesmyslné stupidní věty a článečky, které od čtení odrazují. Je to vyzkoušeno u dětí s velmi dobrým výsledkem.

Stávající metoda v naší škole.
Obsahem 1. třídy je pomalé učení se písmenek jednoho po druhém, které trvá velmi dlouho, děti to nenadchne a zatím se ztratí nadšení a představa, že by se měly těšit na zajímavosti knih. To je jeden z důvodů, proč děti málo čtou.
    Důsledkem této nevhodné výuky v posledních letech se objevuje pojem – čtení bez porozumění – termín, za kterým se skrývá negramotnost. Kdyby je slyšeli naši předkové,  jistě by si zaťukali na čelo! Přece čteme proto, abychom něčemu rozuměli!!!. Tento pojem považuji za velmi dehonestující ve vzdělané zemi jako je naše. Píše se mnoho slov, knihy a metodické způsoby a pomůcky, co s tím, podle kterých se děti naučí číst...,jejichž stvořitelé připomínají „rozumbrady“ ve smyslu „mnoho povyku pro nic“. Při tom je tak jednoduché řešení - zajímavá kniha a rychle se naučit číst! To by mělo být v 1. třídě prvním úkolem!