Počítání není matematika

Aneb jak nezhloupnout děti z matematiky.

Počítání není matematika! 
Prvňáci mají v sešitě celé stránky výpočtů sčítání a odčítání čísel, nejdříve do 7, 10...20...Stránky jsou zpestřené bezcennými červenými jedničkami, kterými jsou nadšeni spolu s rodiči. Ti se chlubí : „umí matematiku!“ To je přímo výuka biflování, ne matematika! Proč toto stále uniká velkému množství „odborníků“ - pisatelů učebnic a pracovních sešitů? Tak začíná zkáza a likvidace přirozené schopnosti dětského rozumu, který se v matematice mění jen na rutinu. Proto u mnoha dětí v krátkém čase nastává nezájem, nechuť i odpor k matematice.
Já si tento fakt vysvětluji tak, že bystrý dětský rozum asi v podvědomí velmi brzy pochopí nezajímavost a zbytečnost takové výuky podle osnov v naší ZŠ !!! Malé děti v kojeneckém věku postupně chápou smysl slov a obdivuhodně rychle se naučí mluvit samy, svým poznáním a přemýšlením.
Přemýšlení je podstatné v každém učení, nejen matematiky.

Na ZŠ se chybně učí návody (vzorce), na které se mechanicky aplikují příklady.
Panuje představa, že čím víc příkladů se naučí, tím lépe to umí. To neplatí. Dalším nešvarem ve vyučování jsou " Vypočítané sbírky úloh" , které dovrší katastrofu v matematice. Sbírkami úloh se to hemží na internetu a budí dojem pomoci. Hlavně před zkouškami na SŠ a maturity.. Panuje představa, že čím víc příkladů se naučí, tím lépe to umí. To neplatí.
Jak to končí? 
Výsledkem „studia“ s takovými sbírkami je, že student se poctivě naučí vypočítat třeba sto příkladů a nevyřeší sto první, a zrovna ten „jak na potvoru“ je u zkoušky!

Matematika musí být už na začátku procesem přemýšlení. Naučit se přemýšlet vždy vede k výsledku a k úspěchu v matematice. Více v článku Matematika jinak.