Předškoláci a jejich tanečky

Prvňáček se má učit  čístpsátpočítat - to odjakživa platilo a osvědčilo se.

K těmto disciplinám má jít jasnou a nejjednodušší cestou. Jaká je skutečnost?
Kdysi jednoduše platilo: Máš šest let  - jdeš do školy.
Nyní pro dítě i rodiče začíná zbytečný "cirkus" - zápis do školy, jestli odklad, nebo ne, nastupují psychologové, úvahy, na kterou školu dítě dát...co má dítě umět, jestli chce do školy, jestli umí nakreslit postavu, držet tužku v ruce nebo zpívat...Něco podobného, jako třídit vejce do skupin k prodeji. Pro dítě to znamená nenápadný začátek individuálních neúspěchů a pro některé první narušení sebevědomí. Má ukázat, že něco neumí. Když překoná tento úkon, jde do školy, kde prvňáček má zjistit, že něco umí a z toho se těšit, anebo neumí a tedy naučit se.
Děti v dnešní škole přichází k vědomostem velkou oklikou a různými cestami, které jim učení velmi ztíží. Dostávají se k nim přes smetiště neprofesionálních metodických návodů učitelů, pracovních listů a mnoho jiných (hlavně parádních a drahých) pomůcek, které je odvádí od přemýšlení a učí biflovat. Testy, srovnávaní žáků různých škol a zemí je bezvýznamná činnost nejen pro žáky, ale i pro učitele. Matematické hrátky mají přednost před jasnou řečí - matematiky. Tak se bystrý rozum dětí ztrácí pod nánosem nesmyslů a kudrlinek.
Povinný ročník Mateřské školy je první kámen v cestě učení dnešní školy.
To znamená, že dětem je zabráněno poznat markantní rozdíl mezi mateřskou školou a opravdickou školou, kde by měly chápat, že jim začínají povinnosti. Snadno se dá dětem přiblížit, že rodiče chodí do práce a oni půjdou do školy. Okolo šesti let jsou děti nejvnímavější a výše vzpomínané tanečky jim školu jen mlží.
Když se zeptáme nastupujících prvňáčků na co se těší, většinou říkají, že na kamarády.
První den ve škole pro ně postrádá důležitost, jakou by měl být. Je to jen paráda, kytice pro paní učitelku, kornout s cukrovím a fotografie.
Chybí duchovní rozměr, musí být důležitá hranice mezi dětstvím her a dětstvím školy. Osnovy povinného předškolního vzdělávání jsou nejasné a nevhodně se prolínají s první třídou.. Slovem „vzdělávání“ se nezodpovědně plýtvá.
Poslední ročník MŠ může obohatit výchovné působení rodiny jiné způsoby, přiblížit  školní docházku, nadchnout děti pro školu, těšit se na učení a proč. Neměl by dětem nahrazovat to, co je nenaučili rodiče - na úkor ostatních dětí.
Odměnou dětem v MŠ je pochvala. Vzdělávání v ZŠ je závazek školy naučit děti určenému obsahu a za jejich úsilí je hodnotit známkami. I tento rozdíl působí účinně na psychiku dětí.
Je to přímo zločin na dětech v dnešní době, kdy jsou děti mnohem vyspělejší než děti před 50 lety. Mělo by se po nich žádat víc než po dětech té doby. To je nenapravitelně špatně a další důvod neúspěchu současného školství.
Těžká, nabitá aktovka prvňáčka překypuje zbytečnostmi, co nejvíce barev pastelek, knížky, sešity, výkresy, mnoho z toho není potřebné hned od začátku první třídy, to všechno jim splývá dohromady v těžkém batohu - učebnice, sešity, výkresy a papíry, do toho všeho se může psát. Slabikář a knihy musí být důležité v jejich životě od začátku školní docházky, mají být kvalitně ilustrované, opatrovat je, vážit si jich. To nepochopí, když se do knih a pomůcek může psát, doplňovat, čmárat jako na papír.
      Vzdělávání se jen chytá za ocas tím, že se dětem přiblíží počítače, informatika, i když nemají co "informatikovat"… Jak je vidět, to jen potvrzuje zmatek v hlavách mladých lidí a jejich neukotvenost životě, není zvláštností, že 25-letý člověk končí vysokou školu a chybí mu reálná představa o možnostech práce, kterou by se už měl zabývat. 


Na obr. je album fotografií 14-letých děvčat z roku 1954, kdy pro ně končila ZŠ.

Když si je moje známá prohlížela, přišla na zajímavou věc.

Řekla „podívej se na ty holky, je vidět, že každá má ve tváři vepsané, že už něčím chce být a jaká je. Každá je jiná. To se už škola zapsala nějakým způsobem do jejich obličejů."
Opravdu, už každá věděla, čím chce být. Jestli se půjde učit na kadeřnici, švadlenu, prodavačku, jít na gymnázium, na pedagogické gymnázium, aby z ní byla učitelka na prvním stupni základní školy, nebo zdravotní sestra… Opravdu se jimi staly.
Odlišné vlasy, účesy, velmi rozdílné oblečení dívek ze skromných poměrů na vesnici. Halenky a šaty, které vznikly v rukou švadlen na vesnici, nebo šikovných maminek.
Obrázek ukazuje, jak dnešní škola, domov, móda atd. děti „zestejňují“. Přestože se všechny chtějí upřednostňovat a vynikat, dosahují opak.
Nad fotografiemi v albu mě napadá slovo „osobnosti“. Dnes na maturitních tablech
o 4-5 let starších děvčat vidíme v jejich tvářích jen soutěživost v atraktivitě.

Jaký je cíl dnešních dětí (a jejich rodičů?) Dá se charakterizovat jedním slovem: ÚSPĚCH. Neskrývá se za ním konkrétní označení určité práce, činnosti a poslání, kde by každý vynikl a už něco dokázal.